Spinoza Benedikt

»Přehled citátů

·Žil: 1632-1677

·Význam: nizozemský filosof

·Popis: Studoval hebrejštinu a latinu. Spinoza, původem Žid, byl pro svůj kritický postoj vůči židovskému náboženství v roce 1655 z židovské komunity vyloučen. Pracoval jako brusič čoček a až do své smrti žil v ústraní. Spinoza je představitelem novověkého racionalismu. Základní povahou skutečnosti – její substancí – je podle něj to, že je absolutní a sebe sama odůvodňující (causa sui). Tato substance je jediná a věčná, zahrnuje přírodu i ducha, tvořící i stvořené – je tedy i Bohem (deus sive natura, bůh neboli příroda – radikální monismus a panteismus). Má nekonečné množství atributů, které mají své individuální konečné projevy, mody – tvoří tzv. natura naturata, přírodu stvořenou, na rozdíl od substance, jež je natura naturans, přírodou tvořící. Spinoza tak originálně překonává problém Descartova dualismu – vše je projevem téže substance. Lidskému poznání jsou podle něj přístupny pouze dva atributy substance: rozprostraněnost a myšlení (a jejich mody: např. tělo a ideje). Poznání má přitom tři stupně: 1) smyslové, které vychází z vášní a je plné omylů; 2) rozumové, které umí seřadit obecné pojmy na základě příčinnosti; 3) intuitivní, které je schopno jasného vhledu do podstaty věcí. Intuitivní poznání, které je porozuměním řádu světa (substance je totiž cele determinována), představuje povznesení se nad pouhé vášně – představuje akt svobody. Z díla: Etika, Teologicko-politický traktát, Krátké pojednání o Bohu, člověku a jeho blahu.