Šafařík Pavel Josef

»Přehled citátů

·Žil: 1795-1861

·Význam: slovenský národní buditel

·Popis: P. J. Šafařík se narodil v rodině evangelického kazatele na východním Slovensku. Studoval v Německu. Třináct let působil v Uhrách jako profesor na gymnáziu. V r. 1833 odešel do Prahy, kde redigoval časopisy Světozor a Muzejník. Pracoval také jako cenzor a ředitel Univerzitní knihovny. Přes tato zaměstnání ho často provázely existenční potíže.
Svou literární činnost začal Šafařík nevelkou sbírkou veršů Tatranská Múza s lýrou slovanskou (1814). Šafařík pracoval s Palackým na spisu Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie. Za svého působení v Uhrách vydal německy Dějiny slovanských literatur a Dějiny slovanského jazyka a literatury podle všech nářečí (1826). Nejvýznamnější Šafaříkovou prací se staly Slovanské starožitnosti (1837), které líčí dějiny slovanských národů od konce 1. tisíciletí. Šafařík dokazuje, že Slované patří spolu s Řeky, Římany a Germány k tvůrcům evropské kultury. Slovanskými starožitnostmi Šafařík přispěl ke vzniku slavistiky (tj. vědního oboru zabývajícího se jazykem, literaturou a historií slovanských národů).