Musím si jít umýt ruce, zdají se mi příliš mastné... ...ve skutečnosti ani nejsou, jen mám rád když jsou úplně vymydlené a do sucha vytřené - možná to znáte.
Už vás to někdy napadlo? Jen takový chvilkový pocit, který radši honem rychle zaženete, pocit, že jste si vůbec ničím nezasloužili ten proud teplé vody a suchý voňavý ručník, který se vám zdá tak samozřejmý... no... určitě. Ten pán ležící na lavičce, kterého tam vídáte každé ráno, když spěcháte do práce. Ta vypitá láhev tuzemáku vedle... jistě… …ta bude jeho. Je mu zima – není co čemu divit… …dnešní noc byla jasná... Kdyby ta lavička nebyla tak úzká, pokrčil by si kolena k hrudníku, aby se zahřál. Žádá vás o drobné, vy vrtíte hlavou a jdete dál, váš pohled ještě několik sekund křečovitě spočívá na druhé straně silnice, ach jo, už o tom nechci dál psát, a vy to určitě ani nechcete číst, ani slyšet, ani vidět... víte co? Radši otočme list…
Jsem semínko, taková ta vrtulka, co se s otáčením snáší k zemi. Měl jsem štěstí - letěl jsem a dopadl na úrodnou půdu. Zakořenil jsem a rostu - můžu - mám vše, co k tomu potřebuji. Ze země vysávám ostatním živiny, beru jim vláhu - kvetu na jejich úkor. Dusím je svými kořeny. Protiví se mi to, ale přesto - nemůžu jinak... chtít víc... nejvíc... to je má přirozenost. Jsem sémně lidské... Jednou mi snad přestane vadit, až se někdo ohne pro to, co bych si pro sebe snadno urval sám.

Poslal(a): Severník, 2.10.2006