Proč mi někdy připadá, že já nejsem já... Když začnu uvažovat o životě. Proč tady vůbec jsme? PROČ? Život je takové utrpení... neříkám, že pořád, ale pro mě většinou... Nechápu smysl života a asi nikdy ani nepochopím. Možná je to tím, že od něj žádám něco jiného, a nebo více?! Když se topím v depresích tak cítím "dvě kamarádky". Kdo to je? Co to je? Jsou to pocity - "samota" a "beznaděj". Když příjdou ty dvě, tak sem úplně odepsaná. Záchvat smutku, pláče a proti tomu chvlikový záchvat šťestí. Nechápu jak tohle jde dohromady, ale je to tak. Později se k nim připadá další "kamarádka". Ptáte se jaká? "Ostrá". Vybavte si pod touhle "Ostrou kamarádkou" co chcete.
Možná neumím řešit problémy, možná si deprese sama vyvolávám, možná..
Nechci být uvnitř pořád nešťastná a na venek úsměvavá. Nechci se neustále předtvařovat, že je všechno v pohodě, když není!!
Chci, aby mě někdo chytl za ruku a řekl mi, že to bude dobré, pak mě obejmul řekl: "Mám Tě rád!". Proč to neslyším??

Poslal(a): M.O, 4.1.2007