Sedím sama v koutě... vlastně tak sama ne -je se mnou ještě zoufalství a beznaděj...
Beznaděj, která mě ničí uvnitř... chci tu bolest ze sebe dostat, ale ona ne a ne jít ven...
Proto beru do ruky žiletku... chci cítit jinou bolest než tu na duši.
Pomalu říznu...skoro nic necítím...sem otupělá...jen koukám na krev skapávající do umyvadla.
Kap kap kap...neřízla jsem hluboko...nedokážu se zabít...jen alespoň na chvíli cítím něco jiného než to strašné zoufalství, beznaděj a samotu...
Ruku si zavážu a obvaz schovám pod rukávem...
Vyjdu z koupelny...s úsměvem na tváři a s bolestí na duši...
Chce se mi křičet, ale už jsem zvyklá na tuhle hnusnou hru...
A tak pořád a pořád dokola...

Poslal(a): ????, 19.1.2007