Sedím, koukám, pláču a vzpomínám. Je to tak dávno, tak dávno, tak proč jsem nezapomněla? Vím proč, protože na lásku se nezapomíná. Na nic jiného se v posledních dnech nezmůžu... Jdu ven, snažím se bavit, usmívat se a dělat, že všechno je úplně ok, že nic mě netrápí, nic nebolí a že nápoj zapomnění není jen v pohádkách a já ho vypila až do poslední kapky a nevzpomínám si kdo jsi. A jsem asi dost dobrá herečka, když tuhle roli ještě nikdo neprokoukl. Protože uvnitř mě je prázdno, není tam má duše, není tam ani černo ani bílo, ani to tam není, prostě nic. Jsem jako Nikdo, vždyť co jiného bez Tebe tak můžu být. Jen s tebou jsem byla ženou a cítila se úžasně. Neříkám, že jsem dokonalá, kdo z nás taky je, že? Jsem jen obyčejná holka, která by tě chtěla zpět, jenže není to tak lehké. Občas mi napíšeš a jsi ke mě moc milý a já nevím jestli by nebylo lepší, kdyby ses choval jako hulvát a já tě mohla raděj nenávidět než tak moc milovat! Vždyť je tak blízko on lásky k nenávisti! Jenže já Tě miluji! Jsi pro mě vším co muž pro ženu může být!

Poslal(a): Annissa, 27.2.2007