Na druhé straně života se probouzím a netuším co se dělo dříve.. nic nemá smysl, nic na sebe nenavazuje. Odehrává se začátek nového začátku. Nevím co přichází, ale cítím ještě dřív než se to stane. Ráno se probouzím a ocitám se v nevědomí, matně si vybavuji co se odehrávalo, někdy třeba vůbec ne. Jeden život jakoby se skrýval před druhým. Začíná den, všechno se pomalu vytrácí, přivykám dennímu světlu a pomalu přecházím do nacvičených rituálů. Touha být blíž světlu je velká, těžko si vysvětluji, že sny a přání jsou vzdálené realitě, přesto se začnu propadat do labyrintu tohoto pohodlnějšího a krásnějšího vědění…Vědět je přece tak nádherné, ale bohužel velmi nebezpečné a zraňující, někdy naprosto zbytečně. Celý velký svět, milion světel a přece hořících zcela stejným plamenem z jednoho knotu. Zhasne-li jeden, všichni ho následují. Jen pár samostatných plamenů hoří jinak…Živí je něco odlišného, to co ostatní nemohou vidět a ani nechtějí…Poznání…

Poslal(a): Kristy Cook, 17.3.2007