Pro Tebe
Sedím tady mezi čtyřmi zdmi a cítím, jak mým tělem projíždí vlna strachu , bázně, bolesti a bezmocnosti, cítím tu hořkost na jazyku, je mi strašná zima přitom jsem zpocená jak myš. U srdíčka pocit sevřenosti, bolesti , pocit ztráty něčeho co je nám nejcennější a čeho se bojíme. Kladu si tisíc otázek, na které si okamžitě dokážu odpovědět, samozřejmě ne s povzbuzením, ale naopak si ještě ublížím, protože samozřejmě všechno kolem je jen černé a nic nemůže dopadnout tak jak si přejeme. Snad někde hodně hluboko a hodně v malém množství je skrytá drobná naděje, sametová a konejšivá, která funguje jako pohon, jinak už bych musela padnout na hubu a nevstat, já padám, oklepu se zase jsem na nohou, i když jsou čím dál slabší a čím dál víc mi činí problémy udržet rovnováhu. Mám v sobě tolik lásky, ale je schovaná jen pro toho jednoho, kterému můžu dát opravdu všechno co v sobě mám. Někoho opravdu milovat je vzácný dar, který jen tak každý nedostane, láska má mnoho podob, nejvíc se nám vybaví ta mezi mužem a ženou, i ta má hodně tváří, může to být láska ze soucitu, láska charismatická(jak říkal můj přítel)myslel tím lásku k tučnému kontu, láska , , manželská, “která je spoutaná především společnými jistotami a dětmi…láska na jednu noc, mohla bych dlouze pokračovat, znám moc jejich podob, kromě té charismatické a té na jednu noc? jsem si jich prožila nespočet. Taky dělají lidé velkou chybu, když se jen zamilují do samotné představy lásky…. nebo si zidealizují svého partnera natolik, že potom v reálu je to vystřelí někam na Mars a nejsou potom schopni pochopit , že vlastně největší chybu udělali oni sami a není to v té druhé polovině, které samozřejmě vyčítají úplně všechno. To je ta láska na první pohled. Ta, kterou mám ukrytou v sobě já, je obyčejná a tou obyčejností je tak nespoutaná a krásná, vášnivá a něžná. Nepřišla ze dne na den, i když jen pár písmenek proletělo někde kolem a už jsem cítila, že zem se se mnou točí, takové to teplo projelo celým mým tělem . Nejdřív jsem prošla fází lehké naivnosti a pohádkového snění o rytíři na bílém koni, který docválá ke mně a dokud neumřeli, žijí spolu dodnes?, potom jsem profází zklamání a sebeklamu , nedůvěry a rozčarování, znovu jsem nasadila motýlí křídla a lítala si nad zemí omámená vůni rozkoše a zase znovu se opakovalo rozčarování, nedůvěra, dlouhodobé poznávání…. Nakonec z těchto ingrediencí se upekla láska, můžu Vás ujistit, že se pekla hodně dlouho a ještě pořád je teplá a krásně voní, jen se do ní bojím kousnout, protože všechno má svůj čas a nikdy nesmíme na nic spěchat a chtít hned, bojím se o ní, trápím se pro ní. Je ve mně hluboko zakořeněná , usazená a vnímám ji jako vzácný dar. Je tam plno vášně, která je cítit na stovky kilometrů, plno touhy, slunce a tepla…. . tolik toho co si dokážou dát jen muž a žena…ale nic není zadarmo a já platím hodně vysokou daň za tohle to mé štěstí, které ani není viditelné a ani ho nemůžu chytit a držet pevně jen ve svých rukou já…možná poroto, že má svobodu a volbu , možná právě proto, že nikoho nechci vlastnit a ani mu klást podmínky, jen se na něj těšit a opravdově ho milovat proto jaký je, jak mě přitahuje a co pro mě znamená. Je to těžké, zvláště pro ženu, vydržet to…. být sama, možná se to zdá nepochopitelné a nelogické, směšné a dětinské, možná to pochopí jen ten kdo to prožil a vím o čem píšu, co cítím a jak moc mi schází být s ním*s tím jediným , jenže musím si počkat, věřit a děkovat, že ten pocit nosím každý den uvnitř v sobě s vírou, i když máme každý svůj život, své bližní kolem sebe a musíme se naučit chránit si to hezké v nás a přitom neubližovat těm kolem sebe, pokud si to nezaslouží. Láska totiž umírá na sobectví, bezohlednost a neexistuje žádný ustanovený řád, nesmíš ji věznit, ale ani být jejím vlastním vězněm. Láska chce volnost. Mám tě ráda takového jaký jsi, snažím se pochopit všechno kolem nás a zároveň ani to nemůžu, láska totiž nechce chápat, lásku cítíš… po těle i na duši, jako já Tebe, každý den a přitom nejsi vedle mě, jsi ve mně…

Poslal(a): laura3, 26.10.2007