Čistě teoreticky a nevědecky se dá říct, že sama o sobě láska je zmatek. Každý si prožil rozpolcenost svých citů a postojů, ale když se zamyslíme, všechno má svůj systém a hlavně smysl. Každý zažíval jiné situace a také já jsem si prošla a procházím svými „zmatky“. Je to pár let zpátky, kdy jsem si začala všímat jednoho z mých kamarádů, a jistě chápete, jak to myslím...začala jsem v něm vidět milého, chytrého a přátelského kluka, ne jen nějakého kámoše. Netrvalo dlouho, kdy jsem se poprvé přistihla, že na něj myslím. Bohužel, nebo snad bohudík, on o mě vůbec zájem nejevil. Měla jsem tendence mírně se vnucovat atd. Do toho přišli jiní kluci, a jednoho jsem zcela odmítnout nedokázala, byli jsme spolu chvíli a tenhle vztah byl naprosto o ničem spíš jen nějaká náhrada, za toho, na kom mi doopravdy záleželo, ale i tak, tenkrát to byla pouhá zamilovanost. Nějakou dobu trvalo, než jsem si v sobě dala vše do pořádku, ale pak jsem na něj začala zase myslet, stávali se z nás lepší a lepší přátelé...i když pořád z jeho strany nic víc...ale já už si s čistou hlavou dokázala říct, že ho miluji, a to neříkám jen tak...čas plynul, prošli jsme mnoho krizí a dnes, sedím ve svém starém křesle a přemýšlím nad tím, co bude dál. Je podivné, vracet se zpátky, připadám si skoro směšně. Vím, že se jednou budu smát i tomuhle mému projevu, ale teď je to jiné teď je to pro mě opravdu vážné. Celkově tato situace nedává smysl.
Miluji tě, víš to. Záleží ti na mě, vím, že na mě mnohdy myslíš, vážíš si mě, ale tohle je teď málo... Kdybych byla jen trochu odvážnější, už dávno by byl náš první polibek minulostí. Věřím tomu, že i to, že mezi námi není nic tělesného má důvod..I teď když si pryč myslím na tebe pořád, i když jsem si říkala, že budu statečná, moc mi chybíš a čekám každou minutou, kdy zazvoní telefon a já si uvědomím, že jedině ty jsi pro mě ten pravý...O nikoho jiného nestojím a i když prožívám naprosté zmatky a rozpolcené pocity, jsi to ty na koho budu čekat klidně dalších několik let. Odmítla jsem už hodně kluků kvůli tobě a budu v tom pokračovat, ty mi za to stojíš...

Poslal(a): evelyn, 26.10.2007