Mojí sestře je 26, má v životě velký zmatek a ještě větší problémy. Rozhodl jsem se jí napsat k vánoců dopis.
_______________________________________________________________________________________

Ahoj sestřičko
Napsal jsem tenhle dopis, protože si nedokážu sebe představit, jak Ti něco podobného, co zde píšu, říkám z očí do očí… Možná je to tak lepší. Zapomeň na to, co si myslíš pokaždé, když něco říkám, a to, že je mi teprve dvacet a o životě vím hovno. Není to pravda.
Polož si pro sebe jednoduchou otázku: „Baví mě život?“ Předtím, než si na ní odpovíš, bych chtěl říct jedno. Já vím, jaké to je. Já vím, jaké to je vyrůstat v naší „rodině.“ Já vím, jak moc ničí mladého člověka každodenní hádky rodičů. Vím, jak trpká je úzkost, když se není komu svěřit, když ostatní nerozumí. Poznal jsem, jak moc člověka sráží na zem rány od sobeckých přátel, přitom Tvoje srdce by mohlo změnit svět, ale něco zlého tomu brání. Jedinou cestou je uzavření se do sebe, tam Ti nikdo neublíží, tam je život snažší. Uvnitř Tebe je však něco horšího než okolní svět, jsi to Ty sama, Tvé druhé já. Jak to všecho vím…? Asi jsi zapomněla, jsem Tvůj bratr. Většina sourozenců, co znám, si nikdy moc nerozuměla. Nevím ale z jakého důvodu. Vždycky jsem si myslel, že s námi to bude jinak, jsme přece o tolik chytřejší než ostatní… asi jsem se v tomhle spletl ? Nechci Ti mluvit do života, nikdy jsem to ani nedělal. Proč tohle všechno říkám? Když umřeš, už mi nezbude nic jiného, než říct „Tak……teď jsem na světě sám.“

Poslal(a): Jirka, 24.12.2007