Potkala lásku. Konečně se s ní střetla. S hlavou v oblacích plula rušnými jarními ulicemi. Nic nevnímala. Přála si jen uvidět ji. Třeba jen na okamžik. A tu ji spatřila. Paprsek světla pronikl skrz závoj tmy.
"Jsi tady" vydechla ústa.
"Jak jsi krásná" smály se oči.
"Zůstaň" pravily ruce.
Láska se zastavila.
"Co odemně chceš"
V dlaních se objevilo srdce.
"Vezmi si jej, láska musí dávat, musí dát i to nejcennější. Zde je můj život".
Srdce se ocitlo v druhých dlaních.
"Je horké, pálí" zasténaly."Je horoucí jak má láska a má láska pálí víc než-li slunce".
"Neudržím je" vykřikly dlaně a upustily srdce na zaprášenou dlažbu.
A jak procházeli ulicí lidé, každý si na srdce šlápl.

Poslal(a): Sluníčkosluní, 8.2.2008