A stejně se zeptám...
Taky to v sobě prožíváš? - To, že si ty nejdůležitější věci, které bys tomu druhému chtěl říct, uvědomuješ až potom, co ten druhý po společně prožitých chvílích odejde? Neptal ses sám sebe, proč se v tobě ta slova objeví až pak, kdy už je nemáš komu říct?...
Možná že právě do těchto mnohdy nevyřčených slov dáváme nevědomky největší kus svého srdce... Možná že až se spolu s ostatními naučíme nespěchat a nebát se dohromady prožít společné ticho, i ta naše slova - právě ta s tím kusem srdce - najdou posluchače. A pak... pak se začínají dít divy...

Poslal(a): Sir ....., 14.2.2008