I když vím,že tohle si stejně asi nikdy nepřečteš,potřebuju se z toho trapení vypsat,musím to někomu říct,musím se vybrečet.Ten večer byl nadherný,jako z pohádky.I když jsem věděla co dělám a věděla jsem co o tobě všichni říkají,to že jsi devkař a tak,ale mě to bylo v tu chvíly volný.Byl jsi až moc krasný na to,abych si nechala ujít ten polibek od tebe.Měj jsi dokonalou moc si mě přitáhnout k sobě,ano a věděla jsem ,že to každý bude vědět,ale já na ostatní nemyslela,myslela jsem jen na to jak je to nadherné,každý polibek,každý obejmutí každá chvíle stravená s tebou.Byl jsi na mě až moc hodný.Záleželo mi na tobě.Jenže co se druhý den nestalo.Jakoby jsi zapoměl na to co mezi náma bylo,jako by se ti to vypařilo z hlavy.A má otazka z ní proč?Nevíš kolik slz sem pro tebe obětovala...a ano i pár lidí sem naštvala tím,že jsem si s tebu něco začala.Ale tobě je to jedno,kdybys jen věděl jak si byl tak blizko u mého srdíčka.Každý den se potkáváme a jediný co pro mě máš sou hloupé připomínky.Každý den kvůli tobě pláču,kdybys věděl kolik sem si toho vytrpěla.Ale ty mě takhle raníš:( věřila jsem,že by to mohlo vydržet,ale ne.:(Nechci na tebe myslet,ale musím.Pořád mi ležíš v hlavě,pořád mi tě někdo připomíná,pořád tě vídám,pořád vzpomínám na to jak to bylo krásný.Ted liduju dne,kdy jsem tě poznala,kdy jsem tě poprvé políbila,když jsem tě poprvé obejmula a kdy jsem ti dala část svého srdíčka a ty jsi byl schopen ho takhle zahodit.Hráblo mi už dost když sem nevěřila těm kecům od ostatních,ale ano ted jím věřím,ted jsem se přesvědčila na vlastní kůži jaký jsi a moc toho lituju...vím že si to asi nikdy nepřečteš ale i kdyby náhodou jo tak doufám ,že si uvědomíš jakou bolest mi působíš.:(

Poslal(a): :'(příběh, 21.2.2008