Nechápu se, nevím co mě donutilo sedět tu a psát jak moc Tě miluji. Neodvážím se to dát přečíst Tobě, neboť Ty bys to nejspíš nepochopil, ale ty lidičky co si to tu budou číst to pochopí. Sedím tu a do očí se mi ženou slzy. Není to tím, že bys mi ublížil, že bych Ti tu chtěla vyčítat některé věci, ale tím, že si chci zavzpomínat, zkusit najít zase cestu k Tobě a hlavně si připomenout jak moc Tě miluji. Vzpomínám na to jak jsme se váleli ve sněhu a pak byli strašně mokrý, na náš první polibek, kterým si zpečetil to co k Tobě cítím. Na ty chvilky kdy jsme jen tak leželi a dívali se na film, lechtali se a smáli se spolu. Na to jak jsi mi říkal, že mě miluješ, na zamilované smsky, které jsi mi posílal. Na všechno krásné co jsme spolu zažili za tak krátkou dobu. Na to jak jsi nám vymyslel tu "naší" písničku. Na to jak jsme se usmiřovali po hádkách, na tvůj pohled, který mi říkal, že mě upřímně miluješ, na to bezpečí tvého náručí, na sladké polibky a hlavně na ten úžasný pocit, že mě někdo miluje a že mi někdo dovolil milovat. Strašně moc jsi mě naučil. Třeba abych své city říkala nahlas, naučil jsi mě milovat a nebát se lásky, věřit v ní. Naučil jsi mě, že všechno jde lépe, když na to jsou dva. Přemýšlím co se stalo, že už to není jako dřív. Možná si nejsme souzeni, třeba byla jen náhoda naše setkání a třeba to byl osud. Co spojilo naše cesty dohromady? Nevím jestli můžu věřit tomu, že to bylo správné, ale děkuji za to. Díky Tobě nemám strach ze života, z budoucnosti i když asi není společná. Jsi pro mě vším i přes všechno zlé co se nám stalo. Nedokážu vyjádřit jak moc Tě miluji, ale vím, že tak moc už milovat nedokážu a nechci. S láskou JÁ

Poslal(a): Ka.ce.tka., 27.2.2008