Věci se mění každý den. Okolnosti ve kterých žijeme jsou pořád nové...Nemá smysl ptát se co se stalo, protože já to moc dobře vím. Není to poprvé, kdy jsem zažila pocit „wow tak to bylo hrozné, moje srdce má dost a už se nikdy nezamiluje“ jasně, tenhle pocit existuje, ale dříve nebo později přebolí a vznikne z toho třeba dobrá příhoda.
Půlrok, který jsem s tebou prožila, byl jednoduše okouzlující. Vůbec jsme spolu nechodili, ale sám víš, že to tak bylo. Za celou tu dobu ses nepodíval na jinou, byli jsme tak často spolu a říkali si úplně všechno. Nikdy předtím jsem něco tak silného nezažila.
A pak? V jednu chvíli jsem ztratila nejlepšího přítele a taky největší lásku mého života…Bylo to, jako by mi někdo řezal srdce, jako by mi někdo kradl mozek. Měl si najednou problémy se mi svěřit, pak si přestal psát a naše setkání byly jen velmi krátké a málokdy jsme si šli vůbec popovídat. Najednou jsi šel dál. Vykašlal ses na vše co jsi měl a šel jsi dál. Když jsi se mnou chtěl mluvit, myslela jsem, že bude všechno jako dřív, že se ti stýskalo, ale všechno co jsi řekl, bylo to, že ses zamiloval. Beze slova jsem odešla, protože jsem nikdy nechtěla, abys viděl, že pláču.
Zlomil si mi srdce a já náhle ani neměla svého nejlepšího přítele, kterému bych vše řekla. Prvních pár týdnů bylo jako kdybych snad ani nebyla v téhle dimenzi. Avšak uvědomila jsem si, že musím jít dál. Pokročila jsme přes fázi „už se nezamiluju“. Všem kamarádům jsem pověděla, že jsem v pohodě, že všechno zvládám. Budu jim to tvrdit ještě dlouho, vlastně napořád. Tohle byla největší rána. Láska mezi přáteli je teď pro mě mrtvá. Jestli si dokázal takhle ublížit, znamená to jediné…celou dobu sis hrál. Opouštím svoje staré Já, které tě bude milovat navždy. Musím ho odsunout, protože jsi zradil. Zrada proti lásce zasluhuje ten největší trest…ztratil si svou nejlepší kamarádku…

Poslal(a): amy, 2.3.2008