Když vidím malé dítě..ten krásně nevinný pohled..ten okouzlující usměv...to,jak se chce všeho dotýkat..všechno prozkoumávat..říkám si..jak by to bylo hezké..vrátit se..vrátit čas..být zase ten malý andílek,který má všechno před sebou..ale pomohlo by to?v tu chvíli když naproti mě prochází to malé stvoření..říkám si..ano pomohlo..ale jakmile se vzdaluje..uvědomím si..možná bych chtěla vrátit vše co se stalo...chtěla bych vrátit čas abych se vyvarovala všem chybám co jsem udělala..ale možná kdyby to šlo..stali by se jiné věci..a třeba horší..třeba bych nepotkala lidi,které ted nadevše miluji..třeba bych nezažila ani to hezké co doposud..není to jen malé dítě,které mě přivedlo na takové myšlenky..jsou to i ptáci..jedu v autě a najednou se na obloze objeví hejno..všichni letí tak blízko u sebe..jakoby všichni měli stejný životní cíl..jde z nich cítit svoboda,kterou zažívají když se brouzdají po obloze..letí tak vysoko a všechno před nimi utíká..nechávají za sebou minulost ..prožívají jen přítomnost..a budoucnost kterou mají před sebou..je tolik věcí co člověka za den napadne..přesto se ale musí vrátit do reality..do reality z které by nejraději někdy... ,,uletěli'' :-)

Poslal(a): Mauketka, 27.3.2008