Dnes to bylo naposledy, co jsem opustila školu, s pocitem bezmoci, se slzami na krajíčku a bolestí v celém svém těle a mysli!Od malička jsem byla silná osobnost, nikdy jsem si nenachala od nikoho nic líbit ani od nikoho poroučet.Byla jsem sama svým pánem, pánem celé svého světa.Dělala jsem, co jsem sama uznala za vhodné a co se mi zdálo správné, prala jsem se za svou pravdu a názor, za svou osobnost své výsledky i za lásku!!Ikdyž jsem byla tvrdohlavá a moc lidí mě nachápalo a nenávidělo, tak jsem to byla já!Měla jsem kolem sebe vždycky více přátel než těch, kteří mnou opovrhovali a nenáviděli mě.Zastávala jsem názor, kdo mě nenávidí, ten mi závidí!Byla jsem jako nezkrotná šelma.Nikdy jsem nedovolila nikomu aby mě ponížil,vysmíval se mi, nebo mi házel klacky pod nohy, vždycky jsem to vyřešila ať už po dobrém nebo po zlém.Nikomu jsem neublížila a když ano tak určitě ne záměrně...a ted?co je ze me ted?už to budou tri roky, co jsem živá-mrtvá.Je mi všechno jedno, nechám sebou manipulovat, uplně mě ovládlo mé tělo a můj rozum se vytratil někam do neznáma.Když si dokážu takhle sama ubližovat, tak jsem o rozum musela přijít uplně!Nemůžu dýchat, ale kouřím!bolí mě záda, že se nemůžu ani pohnout, ale na cvičení jsem líná!nehci být vě škole, tak si radši vsugeruju, že je mi špatně!jo je mi sice někdy opravdu špatně, ale přijedu domů a je mi líp!může za to ta má podělaná fobie z toho, že když jsem mimo domov, tak se mi musí za každou cenu něco stát!ale tak to přece není, nikdy jsem žádnou fobii neměla, nemám a ani mít nebudu-nebo spíše nechci mít!Přece někde uvnitř musí být ten ztracená silná osobnost, která se chce probudit, ale já ji to nechci dovolit, protože mě baví můj způsob života, ale ten mě pomalu a jistě zničí!přivede mě až do hrobu!nemůžu se znovu narodit, ale snad můžu začít znovu žít!ne já nemůžu, já přímo musím!chtěla bych poděkovat člověku, kterého jsme milovala, protože mi dal tvrdou lekci, kvůli které jsem si uvědomila, že láska nekončí se štastným koncem, ale za pravou lásku musíš bojovat, nikoliv ji neustále vyhledávat a vnucovat se jí!děkuji všem, co mě nenávidí, protože to oni mi davají sílu a odvahu být lepší!a děkuji i těm, co mě mají rádi, protože oni mají zásluhu na tom, že mé myšlenky nepatří jen do temnoty chaosu a strachu!už se nechci pořád litovat, protože to mi stejně nepomůže!musím v sobě probudit zase tu neústupnou holku, která má chuť žít a bojovat proti všem a všemu!dnes je to naposledy, co se mračím, co se lituju, co lžu sama sobě!dnes naposledy dovolím bolesti, aby mě pohlcovala, ničila a brala mi klidné noci i dny, naposledy mě ovládla láska a touha být s ním!on už není, neexistuje!neexistuje ani moje fobie, ani bolest a strach!všechno je pryč a už nikdy nedovolím, aby se to vrátilo!budu, dřít a bojovat za to abych si na tomhle světě udělala aspoň malé místečko, kde budu šťastná!nechci být žádná troska, kterou jsem ze sebe udělala já sama!už mě to nebaví neustale se bat a omezovat!odted už nebude CHCI ale MUSÍM!Když už jsem se narodila, tak přece nenechám nikoho a už vůbec ne sebe, aby mě zničil!dnes naposledy uvidím v zrcadle odraz tváře, která nechce žít...!!

Poslal(a): ne.šťastná, 7.4.2008