Život ? … Který život ? Můj ? Jaký ? Vždyť já žádný nemám, když jsem ho měla, brala jsem to jako samozřejmost. Jako každodenní věc, ráno vstát být protivná, být zlá … odejít do školy, být zase zlá, přijít ze školy, zavřít se do pokoje a být sama. Tenhle život myslíš ? .. To není život. Navenek se usmívat, rozdávat úsměvy, rady a po večerech se utápět v slzách. Každý večer myslet na jedinou věc, KDY TOHLE SKONčí. KDY ? Jenže jednou, po nějaké době jsem si uvědomila, že můj život má smysl, že mám ráno pro koho vstávat, že toho člověka zajímám JÁ. Byl to přítel s velkým „P“ přítel v dobrém i zlém, přítel který mě nikdy nenechal samotnou, ani ve chvíli kdy mi odešlo to nejcennější co jsem kdy měla. To nejúžasnější co mě kdy potkalo, pro koho jsem žila ! Nikdy mě nenechala. Vždy tu byla pro mě. Ono se říká, když něco máš, neuvědomuješ si, jakou to má pro Tebe cenu. Uvědomíš si to, až když to ztratíš. Já to ztratila. Kvůli jinému člověku, který mi dal úplně něco jiného LáSKU. Jenže kolik lásek přijde za život ? … Kolik těch opravdu vážných ? Jedna ? Dvě ? Mě potkala, ale vyměnila jsem jí, za nejlepšího přítele, který je jenom JEDEN. Bože, jak já jsem hloupá, jak já se nesnáším. Babi, já vím, já vím, že ty se budeš zlobit, že ty mi tohle nikdy neodpustíš, to že tuhle cestu VZDáVám, Že už nemůžu. Ale já už nic nemám, nic nemám. Mám lásku, která žije v minulosti, která žije stále svůj starý příběh, ale pro kterou bych i umřela. Bez něj já nemůžu žít, ale on ? On nemůže žít bez svých vzpomínek, asi je ani nechce nahradit, kdybych chtěl, udělá všechno jinak ! Nejdůležitější je, že byl pro mě vším, ta první opravdová láska. Miluju ho ! Jako člověka, jako člověka který se ke mě zase jednou choval hezky, který mi dal to co mi v životě nejvíc chybělo, ale za jakou cenu ? Za cenu, že nemám přítele ? Že jsem ztratila, člověka který pro mě udělal tolik ? Ano babi, za tuhle cenu. A tuhle hru jsem prohrála, prohrála jsem jí na plné čáře. Nejvíc jak to jenom šlo. Zkazila vše, na co šáhla, ublížila tak moc, jak jen to nejvíc šlo. Tak mi řekni, proč tu mám být, když ty jsi tam nahoře a máš se lépe. Já vím, že ano, že jsi tam spokojená, bez všech problémů, bolesti, lítosti. A to já chci taky, chci se na ně tady dole dívat s tebou, chci být s Tebou, Chci tebe držet za ruku a říct si, že Janička je spokojená, je šťastná a má přítele, který jí nezradil jako já. Že David má lásku, pro kterou opět ráno vstává, pro kterou žije a kterou doopravdy miluje. Že moje rodina, žije dál, žije spokojeně, šťastně … že mí přátelé, si plní sny. Sny pro které oni ráno vstávají a napraví své chyby, každou nejmenší chybičku napraví, krásným slovem, pohlazením, úsměvem … Co můj sen babi ? Že ho zahodím ? Ano, zahodím, nechci ho snít, nechci celý život jenom poletovat v těch nesmyslných myšlenkách. Jdu za Tebou babi, jdu za místem spokojenosti.. bez problémů, bez trápení ! Janičko omlouvám se, za vše … za vše co jsem Ti kdy udělala, prosím odpusť, já tě prosím ! Nejvíc na kolenou, vidím tě vidím jak zvládneš maturitu, jak půjdeš na vysokou, jak najdeš člověka, pro kterého ty budeš žít a přítele, který tě nezradí jako JÁ. Davčo ? Najdi lásku, možná tu lásku máš v minulosti, jen si nenech nikdy zlomit srdce, nikdy si nenech ublížit, ale ani ty sám neubližuj.Ty sám tu bolest nevytvářej. Miluju tě. Byl jsi pro mě vše, vše pro co jsem žila, omlouvám se … Na to všechno okolo budeš sám. Budete sami. Beze mě, ale mě je lépe. Mě je krásně … Jsem spokojená v mém ráji. Vidím vás … hodně štěstí ! Ve všem ….

Poslal(a): simsnovka, 27.4.2008