Potoky slz, unavené tváře, nechuť k životu a lásce, psychicky kolabs, návštěva psychiatra a pětiměsíční rekonvalescence pomocí antidepresiv...vídíš to?tohle všechno jsem musela podstoupit jenom kvůli tomu, že jsem Tě milovala!!Milovala jsem Tě tak moc, že slovy to nelze vyjádřit.Byl jsi pro mne vším a kdybych mohla dýchala bych za Tebe a klidně bych za Tebe i zemřela.Láska je ten největší a nejsilnější cit,který v sobě člověk může mít.Každý miluje i-když si to nepřipustí, každy trpí i-když to na sobě nedá nikdy znát a každého člověka ničí láska uplně stejně!Dokud jsem Tě nepoznala byla jsem silná a teď?nástup na střední, tři roky bolesti a zklamání, místo života přežívaní, místo duše a srdce kus kamene a to vše jen pro lásku, která už neexistuje.Moje 18-náctiny,krásná oslava, hodně alkoholu,Tvé obětí, vůně Tvých polibků, to vše jsem vyměnila za svou hrdost.Pět měsíců léčení, naděje na život a sílu kterou jsem v sobě měla objevit...já myslela že ji mám, že už je mou součástí, ale proč jsem zase selhala?dvoudenní oslava třeťáku, vyhýbala jsem se Ti jak jen to šlo,stokrát jsem si říkala ať jsem co nejdál z Tvé blízkosti...mě se to povedlo, já byla silná!!!dva kroky z koupelny a ty?seděl si na mé posteli, na tváři podivný výraz, ale oči byly šťastné!otočila jsem se k Tobě zády a v duchu si přála ať odejdeš, ale ty si musel zůstat!přistoupil si ke mě a začal mě líbat na krk a na ústa...někdo přicházel, tak jsem se od Tebe odtrhla a Ty si šel...byla jsem šťastně nešťastná...říkala jsem si, že už nikdy Ti nedovolím aby ses ke mě přiblížil...nastal večer, všichni byli unavení a omámení alkoholem,šla jsem se podívat k Vám k chatě, najednou jsem se octla v Tvém pokoji, na Tvé posteli a ve Tvé náruči...bylo to nádhrené, přestala jsem vnímat čas...citila jsem Tě na každičkém místě svého těla...ten večer jsi byl mou součástí...ráno jsem se vzbudila a odešla, pak už jsem Tě zahlédla jenom dvakrát a víc než pozdrav jsme si nevyměnili...vím, že mě nemiluješ a nikdy nebudeš, ale já jsem tam, kde jsem byla když jsem psala svůj první řádek!Ani léčba u psychiatra, ani týdenní pobyt v nemocnici, mě neodradil od Tvé lásky...myslela jsem si, že Tě nenávidím, ale pletla jsem se...pořád stejně Tě miluju, ale musím být silná a bojovat proti lásce, která nikdy nebude...nikdy nemůžeme být spolu a oba dva to víme...každá zamilovaná bytost by podlehla stejně jako já...tak proč se říká "nevstupuj dvakrát do jedné řeky?proč jsem tam musela vstoupit znovu, abych si zase prošla peklem?protože Tě miluju a těmato řádky Ti chci říct Sbohem má lásko...!!

Poslal(a): ne.šťastná, 29.6.2008