kdo ví, co potom bude...

kdo ví, co potom bude...

kdo ví, co potom bude...

Od té doby, co mi umřela babička...člověk, který už navždy bude v mémm srdci, často přemýšlím o smrti...ne z takové stránky jako, jak zemřu, kdy nebo tak. Ale přemýšlím, co vlastně je po smrti.Kde skončíme, nebo jako co skončíme. Někdo tvrdí, že se znovu narodíme v podobě zvířete,staneme se takovým zvířetem, podle toho, jací jsme byli lidé.Každý má na toto vlastní názor.Já v boha nevěřím, ale zato věřím, že po smrti něco je, nevím co, ale jednou, jednou to zjístím.Úkaz EVP(fenomen elektrického hlasu)dokazuje, že zesnulí se s námi někdy chtějí spojit, sdělit nám, co nestihli, nebo se omluvit....Už mnohokrát bylo toto prokázáno...náhravka se zpěvem dívky, kde je slyšet hlas zesnulých nahrávající. A tady je dokázána jedna věc...zesnulí tvdrí, že smrt je pocit, kde není bolest, strach,nebo tma,tehdy tam slyšeli, že smrt je pocit bezbolestný, naplňující lásky a bezpečí...Já na toto věřím, protože s EVP mám skušenosti...s mou babičkou. Někdy bych chtěla skusit více, chtěla se ji zeptat na tolik věcí.Je mi tak neskutečně úzko, když vím, že ji nikdy neřeknu ty tři slůvka mám tě ráda! Že už ji nikdy neobejmu, a nikdy už neucítím vůni cigaret, které kouřila.Nikdy neuslyším jak na mě volala Kristienka zlatenka moja! Nikdy už neucítím, ten její pevný stit objeti! Tak moc mi chybíš babičko moje! Navždy zůstaneš v mém srdcí, a vždy ti budou patřit tato má slova: Miluji tě!
Poslal(a): Kristýna Lištiaková, 9.9.2008

Spodek

Stránka generována 25.11.2017 03:07:41.