jak se tak brouzdám svými hledáními potkávám, jak jinak,žal a smích.Oba jdou kolem stále dokola.Občas se srazí sami se sebou,občas zakopnou:MImochodem, proč žal, smutek, pláč a stesk jsou akvivalenti mužského rodu? ženského zůstává něha, láska....Jen si to ,ženské proboha nekažme hrubostí, která je rovněž ženského rodu, tu ponechme v ústraní,at se muži mají kam chodit vybrečet. Beztak už je ten náš svět tak slitý v jedno jest pomalu pohlaví které...

Poslal(a): jiřička, 27.9.2008