Při neustálém hledání sebe samých, přicházejí dny, kdy se dozvídáme něco úplně jiného. Neznámého. Skrytého. Něco, o čem jsme dosud nevěděli. Něco, co nás překvapí. A toho dne se sebehledání stává ještě větší otázkou. Jaký jsem člověk? Vyhraje v nás hrdina, nebo padouch? A jak v nás hledání sebe samých pokračuje, hledáme odpověď všude. V přírodě. V bohu. malých tragédiích, kterým nemusíme nikdy porozumět. Ale stále nás to přitahuje. Jeden konkrétní cíl. Najít náš smysl na této planetě. Bez ohledu na následky, na možná přeťatá přátelství, nebo na smlouvy s ďáblem, které musíme uzavřít. To hledání nás spaluje.
Ale proč vlastně hledáme, když na ty nejjednodušší otázky ani odpověď není? Proč jsme tu? Co je to duše? Proč sníme?
Možná by bylo lepší, spokojit se s tím co máme. Nepátrat po odpovědích. Ale to není v lidské povaze...

Poslal(a): Andie, 20.10.2008