Už jsem opět ve stavu, kdy má intenzita myšlení na Tebe je silná. Nejspíš je to tím, že mám v sobě pár skleniček, abych na Tebe nemyslela..opak je pravdou. Nemohu se tomu ubránit, tak se pokusím to ze sebe dostat, vypsat se, nevím zda-li mi to pomůže…je to moc silné, stále sebe překvapuji. Vůbec jsem netušila, že k někomu mohu mít tak silný cit jako k Tobě, strašně mi chybíš, stále se opakuji…..moc Tě miluji a nevím jak se toho zbavit, tolik se snažím…vůbec to nejde. Vím, je jediné řešení, prostě už Ti nikdy nenapsat, nevidět Tě, to je jediné řešení, jak to mohu zvládnout… mně se ale nechce, nechci zapomenout na to, jak jsme se poznali…vzpomínáš na to jak to všechno začalo?? Vše začalo postupovat na intenzitě, bylo to nezastavitelné…byl večírek, šla jsem si zavolat a ty jsi přišel, podíval ses na mě a začali se líbat, bylo to tak krásné, něžné doteky, laskání po celém těla a já si to do syta užívala, chvěl ses a řekla jsi: je to na Tobě jak se rozhodneš… přesto jak jsem se rozhodla pokračovalo to dál…. Dopadlo to tak, seděli jsme pod stromem, ty ses na mne podíval a řekl jsi, rád bych Ti něco řekl, ale nějak nemohu, řekla jsem Ti v klidu, jen povídej a neboj se toho…podíval ses a řekl, já to povím..počkej, otočil ses, chvilku jsi mlčel a pak jsi řekl..já Tě miluju, sám jsi byl z toho v šoku, ale byl to ten nejkrásnější den…pak jsme se milovali..zase bych to chtěla zažít, lásko, teď mi stéká slza po tváři, tolik hořká na chuť, ale nejde to zastavit..protože vím , že se tak už nikdy nestane….
Miluji tvé oči jsou laskavé a je v nich upřímnost, miluji tvé rty..jsou vášnivé, miluji tvé ruce jsou jemné, něžné..natahují se když jsi v nesnázi, miluji to, že jsi byl chlap, cítila jsem se v bezpečí, že na mne nikdo nemůže, že jsem jen Tvá a nikoho tam nepustíš, miluji Tvá vlídná slova, to jak jsi mne bránil, jak jsi mi dokázal zvednout náladu, když mi bylo nejhůř, miluji na Tobě úplně všechno…tak nevím proč toto všechno muselo skončit….ano je tam jeden důvod, který toto všechno smete, jako kdyby se nic nestalo, ale i přesto si myslím, že na mne stále myslíš a kolikrát by jsi vše vrátil zpět, zrovna tak jako já se toho nemůžeš zbavit a víš proč..?? PROTOŽE MILUJEŠ!!! Ano miluješ, nestojím o slova stylu: prostě se dva lidé poznali na nesprávném místě a v nesprávném čase, proboha to snad nemyslíš ani vážně, copak to takhle lze???? Lásce neporučíš, teď jen jde o to, co doopravdy cítíš…vím, že jsi to psal, vím to a ty to víš sám!!! Tohle musíš cítit a nikdo mne nepřesvědčí o opaku. Když Tě vidím, oba děláme jako, že nic…… to je šílené, přitom oba víme jak to je. Moc smutné.

Miláčku můj, je mi líto, že s Tebou nemohu prožívat to, co jsem s Tebou zažila, nemám ráda Vánoce, protože tam to všechno začalo, jsem vážně moc zamilovaná a udělala bych vše na světě abych byla s Tebou, ale ty si to nepřeješ, nemohu už takhle dál žít, píši to proto, abys pochopil, proč už nebudu reagovat a nebudu vytvářet moji iniciativu, je to jen pro to, že se musím zbavit pocitu…co k Tobě cítím, není to proto, že bych neměla zájem…reagovala bych jen tehdy pokud by to někam směřovalo, smířila bych se i s tím co jsem Ti tenkrát napsala na papírek a poslala pod dveře..víš co tam stálo a ty jsi potom z toho udělal čepičku a nijak ses nevyjádřil…..

Takže, MILUJI TĚ, budeš mi šíleně chybět mandelinko moje, ale já jsem vážně nešťastná bez tebe a už nevím jak dál…..Promiň , že jsem Tě obtěžovala!
Posílám pusinku a buď šťastný, právem si to zasloužíš!!!

Poslal(a): Mysl a cit, 21.12.2009