Smysl života vyplývá z toho, co je pro nás v životě důležité. Pro někokoho to může být pocit štěstí, rodinná pohoda, pro druhého třeba životní úspěch či kariéra a peníze. Otázka však zní:"Mají tyto hodnoty opravdu nárok, aby byly smyslem života? Nezůstanou vždy a jen pouhou životní náplní? Nezjistíme po nějaké době, že pláčeme na špatném hrobě?" Myslím si, že ano. -Saint Exupery řekl:"Lidskému životu dává smysl jen to, co mu může dát smysl i v okamžiku smrti". V okamžiku smrti nás nebude zajímat tučné konto na našem bankovním účtě či kolik diplomů nám visí na zdi? Spíše nás bude zajímat, zda nám ti, jímž jsme kdy ublížili odpustili, jestli si z našeho života mohou druzí lidé vzít příklad či jestli jsme cestou života rozdaly všechny dary, které jsme dostali. -Vnímám to tak, že v životě jde o víc než o těch pár let, které strávíme na této planetě. Všechny naše činy mají dosah pro věčnost. V nějakém novinovém článku jsem četla, že prý jsme nejateističtější stát v Evropě, ale není to pravda. Bohů s malým "b" a bůžků máme kolem sebe dost a často jim sloužíme aniž si to uvědomujeme. Vzpomněla jsem si teď na slova Blaise Pascala: "To, že si člověk uvědomí bezesmyslnost pozemského života jej nutí vsadit na to, že Bůh je i přes nemožnost dokázat toto tvrzení". -Já sama jsem na to přišla teprve před čtyřmi roky, kdy jsem uvěřila v Boha. Když člověk dospěje, tak si najednou přijde tak nějak na tom světě sám a potřebuje se orientovat. A najednou zjišťuje, že nejbližší lidé byť jsou laskaví, byť jsou milí a má je nesmírně rád, tak si že přece jenom by potřeboval něco víc, aby mohl svůj život zasadit do světa. Kdyby člověk stavěl jen na lidech, žil by v ustavičném strachu, že je ztratí. Mé křesťanské pojetí světa mě naučilo, že tady na světě nemůže být nic beze strachu, ošklivosti a bolesti. Je to tak zařízené. Dokonalá harmonie nás čeká až v nebi. Jak by mohla být odměněna naše trpělivost, když nás nestihne žádná zkouška? -Zastávám názor, že smysl lidského života nemůžeme odvodit sami ze sebe, ze své konečnosti, že skutečný smysl je nezávislý na nás a větší než my. Jen tehdy, existuje-li někdo, kdo je pánem veškeré skutečnosti, může mít vůbec smysl důvěřovat v konečný smysl života.

Poslal(a): Praktikující katolička, 29.1.2010