Neznáme příčinu našeho chování,
neznáme původ lidského puzení
když touha prozvání,
a šeptá ti do ucha,
nabádá k zrazení.

Chybička se vloudí
ovšem lze to tak vůbec brát,
když duše kolem všeho bloudí,
a tělo si chce
jenom hrát.

Vstoupit či nevstoupit,
podlehnout?-odolat?,
vypnout se,
ať se svědomí
nemůže dovolat?
Mám hlavu na špalku
kde vládne meči kat,
v očích pár ospalků,
měl bych se naposled
dnes kát.

V hlavě mám touhu,
v srdci chtíč
na jazyku chutě.
Ale pan Svědomí
káže věrnost,
od hříchu běž
rychle pryč,
než výčitky povstanou
coby bič,
a prostě tě,
ve svých kolech
semelou.

Buď skončím v hříchu
nebo to rozchodím,
čemu jsem asi blíž?
Do jaké řeky nevstoupím,
a kam odnesu
svůj kříž?

Poslal(a): Mysl a cit, 4.5.2010