Pocit k nevydržení ...
Žít s Tebou v jednom bytě když, Tě miluju a vím, že se Tě nemůžu dotkout, normálně se s Tebou bavit jako dřív a plánovat.Celé dny nemyslet na nic a nikoho jiného.Čekat na sms nebo na zavolání které nepřijde.Mockrát za den mít nutkání napsat, nebo zavolat ale vím, že nemůžu nic z toho. Ubíjím se tím, když Tě vidím a působíš tak v pohodě jako by Tě nic netrápilo což Já si přeju aby si byl v pohodě a šťastný.Jen je to pro Mě tak těžký, tak strašně to bolí.Snažím se vypadat stejně vyrovnaně. Protože už vím, že nemáme naději.Možná to máš stejně to nevím. Naděje byla ale je pryč.Skončilo to z rozumu, jen z rozumu u mě tedy ano.Netáhly jsme za jeden provaz, nebyly jsme prostě pár, který mohl společně přežít. Za podmínek, které byly to nebylo možné. Mockrát jsem chtěla aby si dešel moc si mi ubližoval.Srdce křičelo neodcházej, přesto vím, že jednou přijde ten den kdy odejdeš.Vím, že ten den přijde a nikdy na to nebudu připravená ale také vím, že se nám oboum uleví.Já nechtěla jít tvou cestou stylem Tvého života a Ty také né mou a to síla srdce nemůže předčít.Už nevěřím ve změnu stavu a zázraky se moc často nedějí.Už mě ani nemiluješ, možná už i někoho máš, nevím.
Bohužel je to ten zatracený život a krutá realita, která se už nedá ovlivnit.
Netrap Mě dlouho, jsem na to sama.Nemám zadní vrátka tohle Já nedělám a jde to těžko zapomenout a přestat milovat, když Tě mám na očích.
Bolí to ...

Poslal(a): doufám, 29.12.2010