Pořád tě mám v hlavě.. Pořád jseš všude, kam se podívám.. Vím, že ty mě nechceš a nikdy chtít nebudeš.. Možná předtím.. Na pár chvil.. Ale nechal jsi mě být.. A já teď mám v hlavě zmatek a nevím, co mám dělat.. Mám jít dál? Nebo na tebe počkat, i když vím, že semnou stejně nebudeš? Stal jsi se tím mým vysněným.. Máš všechno tak, jak by to mělo být.. Budu na tebe nejspíš čekat věčně.. Sice mám přítele.. Ale nejsi to ty a nikdy nebudeš.. Vím to, ale nedokážu tě vymazat z mojí hlavy ani ze srdíčka.. Je to docela ironie.. Stejně jako to v čem teď momentálně žiju.. Dělám to, co jsem nikdy nechtěla dělat.. Podvádím nejen sebe, ale i ostatní a říkám, že je to v pohodě.. I když vím, že není.. Jsem do tebe blázen.. Ale musím se smířit s tím, že nikdy nebudeš můj..

Poslal(a): Ronie, 1.5.2011