Já jsem tě chtěla 2 roky. Po celou dobu jsi pro mě byl jedinečnej, nikdo na tebe prostě neměl, to ty jsi byl ten nejlepší. Byla to jenom moje vina, že jsem tě chtěla tak dlouho, až teď jsem přišla na to, že mě bavilo se pořád snažit o to aby ses do mě zamiloval. Mě bavilo brečet po nocích. Vždyť jsem žena, potřebuju pro život drama a pořád mít co dělat a nad čím přemýšlet. Ale po dvou letech se potkáme, zas si padnem do oka a já mám zas ten stejný pocit. Seš moje droga. Vyléčila jsem se, ale ty jsi přišel znova mi zkazit život. Za tohle tě miluju, i nenávidím. Nevím co mám dělat. Až když tě mám, jsi jenom můj a miluješ mě, až teď vidím, že jsem ty 2 roky ztratila úplně zbytečně, ztratila jsem je pro chlapa, kterej není ničím vyjímečnej, jsi úplně stejný, jako všichni ostatní. A teď, kvůli tobě zase píšu blbosti. Ztratila jsem kvůli mé blbosti chlapa kterej mě vážně miloval a snažil se se mnou být pořád! Snažil se mi dát všechno. Vím že ty se taky snažíš. Ale asi ne moc. Nebo je chyba ve mě. Je to šílený, každej den přemýšlet, jestli to má cenu. Ale říkám si.. chtěla jsem ho tak dlouho, tak když ho mám, tak ho přece nezahodím. Ale co, já se budu trápit a vyžeru si to sama. Každej den přemýšlím o tom jakej seš. Jestli je na tobě něco do čeho bych se mohla ZAMILOVAT. A hovno, nebudu sem psát takový blbosti, když to stejně nikoho nezajímá. Jen se prostě nemám komu vyzpovídat. Tak jestli to teď někdo čte, omlouvám se za ztracenej čas u článku plnýho kravin a toho jak si potřebuju vylít srdíčko. A když to teď tak teda už čteš, vzpomeň si na mě, jak někde zas přemýšlím o tom, jestli teda sakra někdy budu šťastná :D už to seru, dobrou noc..

Poslal(a): mma, 18.10.2011