Když si u mně byl krátce po seznámení, a šel po schodech, řekl si mi,,že jsem jak princezna ve věži". A měl si pravdu, až na princeznu, tou nejsem. Ale byla jsem ve své věži, sama a ztracená. Pak jsem poznala tebe, chtěla jsem něco rozvíjet a našla jsem lásku. Napsala jsem tehdy jen tobě..proč, to fakt nevím. Hned od začátku jsem věděla, že se něco děje a nešlo to zastavit, a to jsem se snažila. Probudil si ve mně opět krásny cit, touhu, byla jsem šťastná a ještě k tomu zamilovaná. Stačilo mi, jen tě držet za ruku, a dotýkat se tě bylo něco úžasného. Proto jsem další setkání oddalovala, ať se nezblázním úplně. Věděla jsem a vím že je to jednostranné, ale takové věci nejdou poručit. Tak jak nejde poručit na někoho zapomenout, ale nikdy bych neudělala něco co bys nechtěl. To doufám ale víš, jsem někdy bláznivá ale vím, kde jsou hranice. Snila jsem o nás dvou,že spolu něco podniknem, třeba jen piknik, někde daleko od všech, nebo jak máme každý svůj prostor v jednom společném prostoru, časté sny, po kterých jsem ti ráno chtěla volat. Chtěla jsem jít dál, ale stejně jsem podlehla a ozvala se, nebo si napsal ty. Nemáš tušení, kolik slz, trápení proběhlo než jsem si vše uvědomila a už nelhala sama sobě. Otevřel si mi oči, chci být opět šťastná, milovat, toužit. Už vím že snít o nás dvou je hloupost, ale i tak si v mém srdci zanechal nesmazatelné stopy, i když každý máme svou cestu ze které nechceme sejít, tak tě mám v srdíčku ať se ti to líbí nebo ne. Moje tajná lásko..MTL :-)

Poslal(a): Tajná.., 10.5.2017