Sedím v pokoji a bloudím po zemích, po mořích, všude tam, kde jsem nikdy nebyla. Po lidech, které neznám. Střípky vzpomínek a snů se přelévají jeden ve druhý. Po slunečném odpoledni přichází večerní déšť a s rozbřeskem začnou ptáci zpívat svou věčnou píseň o dalekých krajích, o svých domovech, ztracených přátelých, nových známých.
Vzduch, ten provoněný květy ibišku, mátou, koriandrem nebo akácií.
Štěstí, které mne prostoupí, když ... vím, že jsem někomu pomohla a nikdo kromě něj to netuší. Je mi hezky při vzpomínce na vůni spadaného listí, s jehož barvami si pohrávají sluneční paprsky.
Je mi příjemně, když cítím, jak slunce v letním ránu pomalu nakukuje do okna mého pokoje a hladí mě po tváři teplým dotekem.
Jsem šťastná, když vidím, jak z malých pupenů na stromech a keřích začínají vyrůstat první jarní lístky.
Sním, když se sluneční světlo odráží na malých krystalcích bílého sněhu...

Poslal(a): Dančáček, 4.11.2005