Začíná být zima, pomyslím si.
Stromy už dávno ztratily svůj šat a vzduchem se line smrad z čudících komínů.
Je listopad.
Nemám ráda tenhle čas. Připadá mi přespříliš depresivní a chce se mi tak psát sprostě.
Možná, že si jen potřebuju zanadávat?
Tak proč ne na listopad.
Z komínů se valí dýmy. Lidi serou na čistej vzduch. Nevadí jim ten smrad.
Lidi serou na svou vlastní potřebu dýchat. Serou na všechno, co se…..
Teď jsem si prdla. No opravdu. Vím, že to s listopadem nesouvisí.
Syn má novou hračku. Prdící polštářek. A tak mezitím, co mě se chce nadávat,
on chce se smát.
Tak a myšlenky, jež jsem ještě před chvíli měla, jsou nenávratně pryč. Raději bych napsala, že jsou v prdeli, ale asi by se Vám to zdálo přespříliš vulgární. Jenže ono mě to opravdu napadlo jako první. Spíš jsem měla problém najít slovo, čím bych nahradila….v prdeli…, ale nakonec jsem ho našla…pryč. Je zvláštní kolik významů může mít jediné slovo.
Pryč jako v prdeli.
Pryč jako nikde.
Jenže když to znamená jako v prdeli jak nemůže být nikde, když už někde je. Je pryč tedy nikde.
No to je pěkná volovina, co?
Asi mám chuť psát o blbostech a asi mám chuť nad nimi přemýšlet.
Mezitím, co jiní přemýšlí nad tím, jak vyléčit rakovinu, nebo jak zabránit přírodním katastrofám, či jak zlikvidovat terorismus….JÁ přemýšlím nad tím proč mě první napadlo v prdeli a proč mě nenapadl slušnější výraz pro daný stav věcí.
I tak na to musím myslet. Je úžasný, jak jsou děti bezprostřední, jak jim stačí málo, aby se začly smát. Jak málo musíme udělat, aby se smály. Stačí se jen podivně zašklebit, prásknout sebou o zem, nebo se jen tak začít smát. Tak málo stačí, aby byly veselé. My dospěláci, na to potřebujeme hektolitry vína, trávu, nebo co je ještě lepší - příběh o neštěstí druhého. Kolikrát si člověk zasteskne a přeje si, aby se mohl navrátit do dětství. Jenže pak si zase uvědomíme - no jo, jenže, i kdyby to nakrásně šlo, tak nebudu moct kouřit, žádný sex, žádný alkohol, žádná tráva ani cigarety. Prostě nic z toho na čem jsme už teď dost závislý.
Takže, abych to shrnula, prostě jsme v prdeli. Ale s lítosti oznamuji, že jsme zde a bohužel nikoliv nikde tedy Pryč.

Poslal(a): D.Hejda, 19.11.2005