Sbírám pocity.

Sbírám pocity, které jsou hluboko ve mně.
Sbírám pocity, a doufám v jejich pravdivost.
Snůška blbostí.
Snůška trapné utopie.
Snůška keců.
Pocity, jež jsem na hodně let pohřbila hluboko v sobě.
Ukrývala je za marnými nadějemi,
V které věřili všichni okolo mě.
Život není pohádka pro malé děti.
Život je jen pouhou iluzí naší úžasné existence.
Je bláznovství myslet si, že se můžeš zavděčit všem.
Nemůžeš.
Nejde to.
A tak aspoň sbírám ty pocity vyhrabané ze špinavého dna, mojí kdysi nezkažené duše.
Pocity a věci, pro které jsem kdysi chtěla žít.
Kterým jsem s určitostí věřila.
Pocity o naplněném štěstí. Pocity o lásce a svornosti mezi lidmy.
Pocity o světě bez falše a lži.
Sbírám pocity a vím, že svou marnou iluzí o špatnosti těch pocitů,
O snaze mateřského tepla jsem vše ponořila do hluboké despocie vůči všem těm jež za to nemohli.
Hluboké sobectví pro štěstí, spousty lidí okolo nás.
Ne pro to NAŠE.
Jsem pokrytec větší, než bych si kdy o sobě chtěla myslet.
Ale vše má svůj konec.
Nechci být již pokrytcem, jež neumí žít, jež neumí jednat sám za sebe a svou krev.
Teď je na čase věci měnit a sebrat i ty poslední pocity, protože ta naděje v jejich opravdovost je větší, než má touha po sevření mateřského citu.

Poslal(a): D.hejda, 23.11.2005