Při hodinách teologie víry byl Tomáš jakýmsi "místním ateistou". Neustále něco namítal proti existenci Boha, Otce, kteý nás bez podmínek miluje. Když období přednášek skončilo, Tomáše jsem pak na nějaký čas neviděl. Později jsem se dozvěděl, že Tomáš má rakovinu. Než jsem ho vyhledal, přišel za mnou sám. Vešel do mé pracovny a já se ho hned zeptal:"Slyšel jsem Tomáši, že jste nemocný!" Tomáš odpověděl: "Ano, velmi nemocný. Mám oboustranou rakovinu plic. Je to otázka několika týdnů."
"Můžete o to mluvit, Tome?"
"Jistě. Co byste chtěl vědět?"
Jaké to je, když je člověku čtyřiadvacet a umírá?"
"Mohlo by to být horší."
"Jak to?"
"Horší by bylo třeba být starý padesát let a nemít žádné hodnoty ani ideály nebo si v padesáti myslet, že pití, ženy a peníze jsou v životě to hlavní. A když mi doktoři vyoperovali nádor a řekli mi, že je zhoubný, začal jsem se vážně Bohem zabývat. A když se zhoubné nádory rozšířily do životně důležitých orgánů, začal jsem doopravdy bušit na bronzovou bránu nebes. Ale Bůh nepřicházel. Vlastně se nedělo vůbec nic. Snažili jste se někdy o něco dlouhou dobu, s obrovským úsilím a bez úspěchu? Jste z toho psychicky vyčerpaný a máte všeho po krk. A pak toho necháte. A tak jsem se jednou ráno probudil, a místo toho abych vyslal několik dalších marných výzev přes vysokou cihlovou zeď k jakémusi Bohu, který tam může nebo nemusí být, jsem to prostě vzdal. Došel jsem k závěru, že mi nezáleží...na Bohu, na posmrtném životě ani na něčem podobném. Řekl jsem si, že čas, který mi ještě zbývá, strávím něčím užitečnějším. Omluvil jsem se tátovi a celé svě rodině. Tak jsem jednoho dne změnil svůj postoj a Bůh byl tady..."
"Tomáši, mám dojem, že jste řekl něco velmi důležitého. Mohl bych vás o něco poprosit? Byl byste tak laskavý a řekl tento svůj příběh v mě třídě? Kdybych to řekl já, nebylo by to ani z poloviny tak účinné, jako povíte-li jim to vy."
"Dokázal jsem to říct Vám, ale nevím, jestli bych to dokázal říct celé třídě..."
"Přemýšlejte o tom a když ano, zatelefonujte mi!"
Za několik dní Tomáš zavolal, že je připraven to v mě třídě říct, a tak jsme si domluvili datum. Ale už k tomu nedošlo. Měl jinou schůzku, mnohem důležitější, než byla schůzka se mnou. Jeho život samozřejmě smrtí neskončil, jen se proměnil. Udělal veliký krok od víry k vidění. Vešel do života mnohem krásnějšího, než lidské oko kdy vidělo,lidské ucho kdy slyšelo a lidská mysl kdy vymyslela. Než zemřel,ještě jsme spolu naposled mluvili. Už to ve vaší třídě neřeknu,"řekl.
"Já vím, Tomáši."
"Řeknete jim to místo mě, řeknete to za mne celému světu?"
"Řeknu Tomáši. Řeknu jim to. Jak nejlépe budu umět." A tak Vám všem, kteří jste byli laskavi a poslouchali toto prosté svědectví o lásce, děkuji za vyslechnutí. A Tobě Tomáši, tam někde na sluncem ozářených zelených pahorcích nebeských:
"Řekl jsem jim to, Tome,...jak nejlépe jsem uměl."

Z knihy Láska bez podmínek,kterou napsal John Powel...

Poslal(a): Lenk@, 12.1.2006