Na začátku všeho byla tma a tvé ruce na mých zádech, když jsi mě poprvé (a vlastně naposled) masíroval. Tisíc otázek. Bez odpovědí. A pak jsem se zamilovala. I ty ses zamiloval. Nespočítám množství našich bláznivých okamžiků. Nespočítám ani večery, kdy jsem čekala na tvé zprávy... psal jsi je z internetu, protože jsi věčně neměl kredit. Milovala jsem to čekání na ně.
Dneska vyděláváš skoro závratné částky. Chodíš v pěkném obleku, máš se dobře. A já čekám na toho kluka a na jeho noční zprávy z internetu. Už se ho nedočkám.
A nedočkám se ani vyznání, protože ty ses přece musel proti nám obrnit. A nedočkám se chvíle, v níž mi zase otevřeš své srdce.
Já tě jen můžu nekonečně ztrácet...a nalézat. A ptát se sama sebe, zda o to ještě vůbec stojím...

Poslal(a): Kamilka, 18.4.2006