Sedím a koukám se na svět očima beznadějneho člověka. To, po čem toužím, protéká mi mezi prsty a mizí v dáli. To, co milovala jsem, ztrácí se ve tmě.. slzy rvou se do očí a kutálejí se po tvářích jako perly smutku.. padají mi do klína a tam končí jejich krátký život. Proč nemohu být jako ta slza, čistá a nevinná, jen stéci po líci a čekat až setřeš mě rukou svou, něžně a s láskou, chci cítit tvůj dotek, tvé teplo, vůni, chci tě držet v náruči a šeptat, jako moc tě miluji, sním o polibku, jež uděla mě štastnou, sním o něm každou noc, každá vteřina mého života patří tobě lásko, každý usměv daruji tobě, i když se nedíváš... nedíváš se... chodíš kolem a směješ se mi do tváře, směješ se mé lásce, přesto všechno zůstaneš v mém srdci jako v kleci zamčené... nezapomenu... nikdy...

Poslal(a): Eliz, 12.7.2006