Když se narodíme, dostaneme do kolébky od osudu karty, s těmi kartami musíme hrát. Protihráčem je smrt. Všechno se zapisuje na jeden čistý bílý papír, vy vyhráváte a smějete se najednou je vám 70 let a hra se otočí smrt vytáhne eso z rukávu a vy jste na kolenou prosíte Smrt, ať vás ušetří, smrt jenom mlčí a koukne na popsaný papír. Vy se zamyslíte a seberete papír a roztrháte ho. Myslíte si, že když není nic, na čem je napsáno, že jste prohrál, nic se vám nestane. Smrt se trošku pousměje a kývne a jen tak sípavým hlasem řekne: ,,Dobře jsi udělal". Vy se zaradujete a skočíte Smrti kolem krku. Najednou se podíváte a jste v cizím světě, žádní lidé, kamarádi, známí, jenom mlha...
PS: až budete mít tento pocit, je to konec života (Smrt) a nezapomeňte. Když něco krásného končí, něco krásnějšího začíná.

Poslal(a): verí, 4.8.2006