Není to tak dávno, co jsem tu četla příspěvek o tom, proč člověk po(u)žívá návykové látky.. odpověděla jsem že nejspíš proto, že má nějaké problémy a řeší je únikem... Vim o čem mluvim. Je to fajn pocit, když spolu s narůstající hladinou alkoholu v krvi včechny problémy odplouvaj, aspoň zdánlivě. Řešila jsem to taky takhle, prostě šla někam zapařit, abych na chvíli vypadla z tohohle světa někam, nevim někam jinam... Věděla jsem, že zrovna timhle se nic nevyřeší, přesto jsem s pitim nepřestávala, pomáhalo mi to, bylo to něco jako vysvobození... Když se nad tim teď takhle zamyslim, vim, že to byla absolutní blbost, jenže to si člověk prostě neuvědomuje... Místo, abych něco řešila, snažila se najít příčinu svých problémů, tak jsem se v tom plácala, utápěla se v pití i sebelítosti. A to je chyba, tohle nepomůže, ani nikdo ti nemůže pomoct, pokud skutečně pomoc nevyhledáš.. může ti pomoct kamarád, rodič, kdokoliv ale musíš chtít..
"Tas nůž a přetni vodní proud - proud vody bude ještě prudší, zvedni pohár, abys zahnal chmury - chmury budou ještě chmurnější." tenhle citátek jsem našla tady na cituj, a docela se mi líbí, protože hodně řiká, je fakt, že když se napiješ, jsou ty problémy po vystřízlivění ještě horší.. Já jsem se rozhodla, že musim se svym životem něco dělat.. Už se pár dní snažím, když jdu někam s kámošema, pít jenom džus a docela se mi to daří. Taky jsem si našla psychologa a asi ho budu kontaktovat a domluvím si s ním nějaký sezení, abych už neměla důvod pít..
Držim všem palečky, aby v sobě našli odvahu svoje problémy řešit a ne jen donekonečna před nima utíkat. Vim, jak je to těžký, ale věřim, že to jde, že jde překonat sebe sama!

Poslal(a): Luccy, 19.8.2006