Chladné stěny pokoje zírají ne mě, stojím uprostřed místnosti a je mi zima... tak strašná zima! Cítím, jak zarývá se mi do těla, nohy mě zebou, polykám to odporné ticho, v ruce svírám svého medvídka, tisknu ho k sobě a doufám v trochu tepla... pára stoupá mi od úst, je mi tak strašná zima... sednu si do rohu a tak naivně myslím si, že stěny mě zahřejou. Jsou tak ledové, vzpomínám a toužím, na chvíli polije mě vlna tepla... je tak rychle pryč, tak rychle jako pára nad hrncem, tak jako štěstí v mém životě, tak rychle je pocit tepla pryč, cítím bolest, v dáli slyším smích... to je má matka. Nesnáší mě. Tolik toužím po lásce... znám ji, jen jednu. Pohlazení matky či pusa na dobrou noc...co to je?? Nevím,neznám... zase ten smích! Proč chce se mě stále zbavit?? Zavírá mě zde a směje se za těmito stěnami...chci pryč

Poslal(a): Janny, 4.9.2006