Zavřel jsem dveře za tím, co se stalo a ohlédl se přesto zpět. Bylo to jako kdyby na mě volal tvůj hlas: ,,Nedělej to!", ale přesto si to dovolila. A tak dveře jsou zabouchlé a klíč od nich není, nemám ho já, nemáš ho ty, tudíž je čas přes dveře se tiše rozloučit. Říkám sbohem, měj se fajn, přesto v srdci tě mám, a tak naposled ti kouknu do očí, všechno to zas přeskočí, bohužel s láskou nebo kamarádstvím to neskončí.

Poslal(a): PetrJel agend.agend@seznam.cz, 16.11.2008