Neuronové sítě,které ovládají emoce jsou posilovány každodenním děním. Čím víc posilujeme určité emoce, především asociativním myšlením, tím víc si utváříme závislost na nich. Veškerá činnost, kterou si utváříme, je tvořena na základě stereotypních tendencí. Pokud chceme jakkoukoliv změnu našeho jednání, musíme překonat sami sebe, a to tím, že posílíme naši vůli a především naši víru. Jestli se nám to poprvé nepovede, ztratíme ji na nějaký čas dvojnásobně. Pokud ano, budeme mít větší sílu, než si myslíme. Stojí nám to za to? Všechno to, co vidíme pouhým okem, neznamená skutečnost, pouze minimum skutečnosti, kterou dokážeme vnímat. Všechno to, co cítíme a věříme v to, nám vytváří realitu, ve které žijeme. Každý člověk má určité poslání. Jedná se o nutkavý pocit. Buď něco dokázat nebo něčeho se vzdát. Někoho posílit, naopak někomu něco vzít. To je pouze pocit, nikoliv poznání. Nechť každý pozná své skutečné přání, poselství a bytí. Z embrya se vyvine jedinec,který nemá základy etiky, sociálního myšlení, emotivní základnu, poznání své osobnosti ani chápání smyslu bytí. V průběhu života se s nimi seznamuje a na základě jejich poznání a zkušeností si vytváří vlastní nadhled. Stává se z něho člověk, který by měl dokázat přežít ve společnosti a podrobit se sociálním a individuálním emocím. Tyto emoce jsou však naučené a později osvojené. Jakmile začne být člověk nezávislý a začne chápat smysl bytí, osvobodí se jak od společnosti, tak od svého těla, který je pro něho vězením. Je to biologický proces, který nedokážeme potlačit. Dokážeme však ovlivnit naše jednání, činy a myšlenky a to tím, že budeme přemáhat sami sebe. A staneme se Bohy. Nemyslím si, že pokud najde člověk sebe sama, že by se mělo něco zlehčit. Všechno funguje na principu YIN YANG. Čím víc pozitivního nás čeká, tím víc negativního nás nemine. Pozitivní i negativní myšlení tvoří celek, jednotu. Je fajn, když si člověk vytvoří na citlivé věci emotivní odstup(nikoliv je dusit v sobě). Je to jákasi rezignace, která umožňuje provádět racionální postupy. Dám vám klasický příklad. Člověk se zamiluje na základě chemických reakcí a biologických předpokladů. V tu chvíli ho klamou emotivní smysly a přestává racionálně myslet. Je to pouhý klam, kterému člověk uvěří a později se stává závislým. Je těžké zbrojit proti svým vlasním emocím, ale ve skutečnosti je mnohem težší nechávat se jimi unášet. Nezavrhuju ideologii vědy a náboženství, které se snaží nastínit lidem jiný princip života. Jen si přeji, aby lidé začali více přemýšlet a věnovat se sami sobě. Máme před sebou milion možností, jen potřebujeme sílu, abychom je mohli využít. A dát prostor našim touhám, přednostem, energii, posláním a především smyslu, proč tu vůbec jsme. Vlastně ani nevím, proč takhle přemýšlím. Vím jen, že myslím každou vteřinou. A každá vteřina pro mě něco znamená. Dává mi tu možnost, a to žít. Poslouchám, jak ubíhá čas a rytmus, který udává smysl existující písně. Za oknem slyším, jak ptáci zpívají, jaké to je období? Čím více se ptám, tím více odpovědí se mi naskytne.

Poslal(a): airelle, 4.3.2009