Život je jako květ, když trháš lístky a ptáš se.“Má mě rád, nemá mě rád.“
Jednou jsi dole, jednou zas nahoře.
Máš krásný úsměv, potom zas pláčeš.
Jenom, ty, ale víš, zda je to ze štěstí nebo ze smutku.
Jako by z připomínky stékaly krůpěje stesku.
I květy rostou a vadnou, to bude tím, že život žijem jak světlo a stín.
Myslím, že každý z nás má srdce jako moře, samé tajemství.
Ale srdce, to je také láska.
Někdy hřeje jak kámen drahý, jindy bolí jak utrhlé kvítí.
Víš, že po dlouhé noci přijde ráno, ale nevíš co přinese zítřek.
Věřím, že žijem život na houpačce.

Poslal(a): džany, 23.3.2009