Život je krutý a laskavý zároveň.
Člověk za svůj kraťoulinký život mnohokrát prohraje, a každá tato prohra ho z jedné strany ukousne.
Člověk si ale, nejen z těchto proher, umí nebo spíše může vzít ponaučení - získává zkušenosti. Právě ty ho na druhé straně zase doplňují.
A takto se každého JÁ posouvá jako mexická vlna po pomyslné přímce charakteru, která je pro každého atypická.
Zcela přirozeně, pokud má člověk takové neutrální nároky a názory, jeho charakter se příliš nemění, maximálně se posouvá, přirozeně vyvíjí.
Pokud člověk prožívá prohry a ztrácí naděje a význam bytí, neumí se ničeho chytit, je životem více ubírán než může, než umí znovu dorůstat. Takový člověk ztrácí charakter, ztrácí sama sebe.
Pokud ale naopak, člověk, který si umí vzít ponaučení nejen z proher, ale i ze všedního života, dorůstá daleko víc než je užírán. Takoví člověk se vyvíjí, jeho charakter je stále širší a ušlechtilejšší, až jednou pochopí svůj život, existenci, prožije agapé.

Poslal(a): Abraham VODNÍK (decoube@centrum.cz), 19.1.2003