Po chvíli poznáš onen jemný rozdíl mezi držením za ruku a uvězněním duše a poznáš, že láska není jen mít se o koho opřít a že mít společnost neznamená bezpečí.
Začneš chápat, že polibky nejsou smlouva a dárky nejsou sliby. Porážky začneš přijímat s hlavou vztyčenou a otevřenýma očima s dospělou vznešeností a ne s žalem dítěte.
Naučíš se stavět všechny cesty na dnešku, protože zítřek má příliš vratké základy.
A po chvíli zjistíš, že i slunce pálí, když je ho příliš.
Tak pěstuj vlastní zahradu, krášli vlastní duši a nečekej,až ti někdo přinese květiny.
Pak poznáš,že to dokážeš...že jsi skutečně silný a máš svou cenu.

Poslal(a): Terezka, 22.7.2004