Možná jsi jedniný, jediný na světě, kdo mi podal ruku, když jsem byla bezradná, jediný, kdo mne bez přemýšlení oslovil, když jsem stála samotná v obrovském davu, jediný, kdo se na mne díval tak, že jsem slyšela to, co říkalo srdce, jediný, kdo zatoužil objevit můj svět, jediný, koho jsem zranila, a přesto mě má rád, jediný, kdo pořád zůstává v mém srdci, jediný, na koho myslím, když ráno otevírám oči, jediný, kdo si mě našel, jediný, komu jsem za tu námahu stála, jediný, z kterého mám strach, jediný, komu přiznám právě to, že se bojím, jediný, s kým mám VŽDY chuť se na svět smát, jediný, s kým bych dokázala mlčet celé hodiny, jediný ...
Ano, ty jsi jediný.
Ale, jak říci, vysvětlit, že lásku dát neumím, že je mi to líto, že milovat nedokážu, že žiju pro druhé, ale žít s nimi neumím...
Ten jediný, on jediný by mě to naučil, ale nebyl by šťastný, a to nechci.
Já, ... nedávám se celá, a i když bych chtěla, tak to nedokážu.

Poslal(a): Dančáček, 19.12.2004