Proč je to vlastně všechno takhle? Proč, když sem Tě poprvé spatřila, zdál ses mi jako naprostej blb, tak proč Tě teď miluju a nemůžu na Tebe přestat myslet? Proč to vlastně skončilo, když to bylo tak krásný? Proč, když Tě vidím, mám chuť Tě obejmout a dát Ti polibek jako ještě když jsme byli spolu? Proč, když na mě promluvíš, všechno ve mě se začne třást a já najednou nevnímám okolí? Proč, když se Ti zadívám do očí, točí se se mnou celý svět? Proč když se Tě dotknu, cítím jak bych chtěla být jen Tvá? Proč tolik žárlím, když Tě vidím s jinou? Proč mi zase děláš to, co já vlastně nechci a zároveň po tom toužím? Proč seš celej večer se mnou, povídáš si, jsi u mě blízko, dáváš mi polibky pod záminkou, aby Ti to nebylo trapný? Proč se mnou blbneš na parketu a děláš psí kusy, když to všichni vidí? Proč, když odcházím a jen Tě pozdravím, přitáhneš si mě k sobě a dáš mi pusu, takovou jako když jsme se vždycky loučili? Proč mi motáš zase hlavu? Chceš mi snad zase ubližovat? Nebo proč to děláš? Proč zase nedokážu přestat myslet na Tvoje oči, ruce, rty...na Tebe? Tak sakra proč? Proč vlastně chci být zase s Tebou, když jsi mi tolik ublížil? Proč Tě prostě sakra pořád miluju? Je tolik otázek, na který bych si chtěla sama odpovědět, tak proč to nejde? Proč mě sakra tak trápíš? Proč mi nedokážeš říct na rovinu a do očí, co se mnou vlastně zase zamýšlíš? Proč? Proč? Proč?

Poslal(a): anonym, 9.1.2005