Lízátko, už tu nejsi, strašně mi chybíš, koukám se na nebe, hvězdy, všechno je stejné a přece tak rozdílné, každý den, ráno, jako trny zapichující se do srdce. Proč, jsi říkal, jak moc miluješ a jak mě nikdy neopustíš? Bojím se plakat, bojím se smát, bojím se žít...ztratila jsem svého anděla, který mi dával křídla a bral mě do ráje, já ale neuměla létat a jeho to mrzelo, pak mě upustil na beton, neumím chodit, budu se to muset zase naučit. Proč chodit sama?? Když jsi mě kdysi nosil v náručí a já poslouchala Tvé sny, slzy, všechno, co patří k Tobě. Miluju TĚ I S CHYBAMI, KTERÉ MÁ NA SVĚTĚ KAŽDÝ!!! ...A stejně tě nemám

Poslal(a): Pampeliška, 6.6.2005