S hlavou v oblacích si prohlížím tvé městečko.
Malinká zákoutí toužící po objevení a spousta malých uliček, které dozajista znáš jen ty...
Drobnými krůčky se pohybuji po cestách bez cíle a cítím to osamění, které jsi tu zanechal.
Touha ... už se nemusí snažit prostoupit mým tělem, sama jsem se jí poddala jako ještě nikdy.
Bohužel necítíš to co já ... už nebo ještě ne? nikdo kromě tebe nezná odpověď. Sama teď nevím, jestli ji opravdu chci znát.
Okno tvého pokoje je stále zavřené, stejně jako má brána k tvému srdci.

Poslal(a): Dančáček, 7.6.2005