Vzduch čeří občasné mávnutí mých řas a v tichu slyším jen tlukot tvého srdce. Jsi tak blízko, že cítím, jak mě tvůj dech šimrá na kůži.
Spíš a já si tě prohlížím. Nemáš to rád, ale přesto pohledem zkoumám každý záhyb tvého těla. Ležíš schoulený do klubíčka a něžným pohybem ruky kontroluješ, jestli jsem vedle tebe. Snad nikdo neměl takovou touhu mne ochraňovat ... Přitom stále spíš s takovou lehkostí a přesto tak tvrdě.
Zatřásl ses zimou jako malé dítě. Opatrně tě přikrývám, bereš mě za ruku a tiskneš ... to se ti asi něco zdá.
Doufám, že tě tentokrát ... alespoň ve snu ... zachráním zase já.

Poslal(a): Dančáček, 12.6.2005