Napřed jsem se do Tebe zamiloval, pak Tě měl rád a nakonec Tě miloval. A tak jsem vzal zápalky, šel za Tebou a za sebou začal pálit všechny mosty a při tom hlídal,aby ses o ty plameny nespálila. A dál šel, ruce spálené od ohně.
Poslední most v šílených plamenech shořel a zřítil se do hluboké propasti zapomění. Já stál na kraji té průrvy a bál se ohlédnout. V dálce vidím někoho stát. Tu zafoukal silný vítr a já začel ztrácet rovnováhu. Mé tělo se začalo kymácet nad propastí.
Ty se díváš, váháš. Před Tebou stojí "on" na pevné zemi usmívá se a nabízí Ti svou náruč. Za Tebou stojím já pod drolícím se kamením a čekám s nataženou rukou na Tvou dlaň..!? Existuje něco prázdnějšího než prázdná náruč?
Co uděláš?

Poslal(a): gibli, 24.6.2005