Usínáš... sám... stejně jako každou noc...
nad postelí ti poletuje můra... jen co zatřepetá křídly procitneš, kolikrát už jsi tohle zažil...
budit se noc co noc zpocený hrůzou... ve tmě si tím víc uvědomovat tíhu nekonečné samoty...
znovu a znovu utíkat ... snažit se té hrůze uniknout... slábnout... vidět naději se vytrácet...
plakat a se slzami v očích vítat další den...

Poslal(a): Dančáček, 5.11.2005